jste na stránce Výsledky 2011

Na této stránce se dozvíte, jak se nám daří na závodech v sezóně 2011.

Výsledky 2011

> 2.10.11: Kdo by se táhl kvůli pětačtyřiceti kilometrům až do Zlína, navíc v neděli, v pravé poledne, po noční směně... Přesto jsem se po hodině spánku přinutil vstát a začít si chystat kolo, při poslední vyjížďce mne přece nějak zlobil přesmykač.
Většinou si vše na kole opravím bez problémů během malé chvilky, tentokrát ale bylo vše jinak. Dlouho jsem nemohl přesmyk seštelovat tak, aby chodil jak má a čím víc jsem do toho vrtal, tím to bylo horší. Až po delší době jsem zjistil, že chyba je v koncovce lanka u řazení, kterou bowden prolezl až do řadícího mechanizmu a způsoboval nefunkčnost řazení.
Nevadí, říkám si, ještě je celkem čas, dám nový bowden a frčíme, Česťa už ale netrpělivě přešlapuje za mými zády. Jenže ouha, lanku se nechce ven z vnitřního vedení v rámu, v záchvatu vzteku používám hrubou sílu a lanko je venku, konečně... Ale bohužel i s celým vnitřním vedením a tak po prolistování slovníkem se sprostými výrazy nezbývá než do všeho kopnout a zůstat doma.
Česta už je na cestě k autu a jeho šance na stihnutí startu jsou mizivé, ale Dušan mě skrz telefon přivádí na myšlenku absolvovat tento závod bez možnosti řadit vepředu, pouze na prostřední pilu. Odvolávám proto Česťu od jeho přestárlé Felicie, která si určitě oddechla, přece jen není zvyklá na rychlejší jízdu, bleskově šteluji přesmykač do prostřední pozice a za chvilku již vyrážíme směr Zlín, můj pašík je naopak na chvátání zvyklý, podrobnosti ale psát nebudu, ti zelení mužíčci čtou kdeco...
Do Zlína přijíždíme docela rychle, kola kupodivu zůstala na střeše a tak je můžeme ověsit startovním číslem a na poslední chvíli si i s Dušanem stoupáme na konec startovního pole. Máme sice divoké karty, ale domlouváme se, že závod pojedeme spolu. Já ještě stihl navštívit v blízkosti postavenou kakací budku toitoiku, ale o tom se raději rozepisovat nebudu, neb se mi zase zvedá žaludek...
Po startu docela dlouho čekáme, pak dlouhou chvíli koloběžkujeme a konečně i usedáme na kola. V prvních několika km se o jízdě na kole nedá příliš mluvit, hlavně tedy po vyjetí ze Zlínských ulic, při nájezdu do terénu a v jeho prvních stovkách metrů. Ještě nikdy jsem neviděl tolik lidí bezdůvodně spadnout z kola, jako tady. Běžná lesní pěšinka s několika kořeny se pro mnohé stala nepřekonatelnou překážkou, já teda myslel, že na závody jezdí jen lidé, kteří už na kole něco najezdili a vědí, co je zhruba čeká. Ale každému po jeho vůli...
Po několika kilometrech se už přece jen konečně začíná jet, naše trojka se postupně prokousává dopředu, já si vzal na starost určování tempa a to se příliš nelíbí Dušanovi, který má pomalejší starty než já a už vůbec ne Česťovi, a tak jej po nějaké době bohužel ztrácíme. Naše síly a síly okolních jezdců se postupně začínají vyrovnávat, tak přece jen trochu polevuji v tempu, jedeme celkem plynule už delší dobu a zničeho nic nás dojíždí Česťa, to bylo po ranním vytaženém vnitřním vedení druhé největší překvapení dne, opravdu klobouk dolů.
Společně tedy pokračujeme dál, trať je opravdu náročná, tak jak každý, kdo už tady jel říká, zdá se nám, že snad pořád jen stoupáme a stoupáme, některé stojky nám dávají opravdu zabrat a na prostřední převodník mám co dělat, abych zůstal v pedálech, stejně jako v některých sjezdech, ve kterých mě musí Dušan občas požduchnout, abych vyrovnal rychlost s těmi šlapajícími na velkou pilu. Aby toho nebylo málo, v jednom z mnoha těžkých stoupání mi praskla špice v zadním výpletu, ale i přes všechny potíže mám stále nejvíc sil a tak s přibližujícím Zlínem odjíždím nejprve Česťovi, poté i Dušanovi a v neskutečném spurtu na prostřední pilu kadencí snad 150 ot/min porážím pod cílovým obloukem posledního závodníka, který se mi připletl ten den do cesty.
V cíli jako vždy klábosíme, jíme a pijeme, balíme ženské roznášející kokina a pivo, kšeftujeme s pračkama a s kolama a spokojení odjíždíme k domovům, plní nových zážitků.

Stálo to za to, táhnout se do toho Zlína...

Okolo Zlína	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	50	4	02:15:15	9,8	45km
Jirka Slavík	87	30	02:22:59	-	45km
Dušan Slavík	101	34	02:24:36	-	45km
Česťa Horák	102	14	02:25:31	-	45km
Aleš Makovička	146	50	02:37:23	-	45km
Monika Zapletalová	70	8	01:50:16	-	25km

> 28.9.11:Ve velmi pěkném, ale také velmi větrném počasí odstartovala Svatováclavská časovka dvojic, na jejímž startu nechyběla naše nejsilnější časovkářská dvojice, Honza s Ivem. Oběma šlo o udržení se na bedně nebo o posunutí se výš v celkovém hodnocení silniční ligy.
Dále také odstartoval Jirka s Česťou a Aleš s Helenou, obě tyto dvojice na tom byly víceméně stejně, prvně jmenovaný byl hlavním tahounem, druhý se pak musel snažit akceptovat tempo toho prvního a alespoň několikrát vystřídat, což se v obou dvojicích dařilo, výsledkem je perfektní umístění draků ze Zlína a i další výsledky našich nejsou špatné, i když jsou mimo bodované pozice.

V celkovém hodnocení dle očekávání zazářil Ivo s Honzou, oba obsadili stupínky vítězů, ale na ten nejvyšší stále kousek schází, určitě je co vylepšovat. I tak ale velká gratulace.

Svatováclavská časovka dvojic	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Ivo Odvárka + Honza Šenkeřík	5	-	1:01:00	39,3	40km
Česťa Horák + Jirka Slavík	22	-	1:07:03	35,8	40km
Aleš Dvořák + Helena Francová	30	-	1:10:07	34,3	40km

Konečné pořadí ligy CYKLOMXM	celkově	kat.	bodů
Ivo Odvárka	2	40-50	55
Jan Šenkeřík	3	do 30	45
Dušan Slavík	15	30-40	12
Jirka Slavík	16	30-40	12
Česťa Horák	12	40-50	11

> 24.9.11: Tak trochu přestávám chápat, co lidi přitahuje na takových masovkách jako například na Oderské mlýnici.

Přirovnal bych to k situaci, kdy se u jednoho stánku na trhu z nějakých příčin vytvoří malá fronta, nakupující sice neví, co daný stánek nabízí, páč přes frontu nevidí na nabídku, přesto ale si do fronty stoupnou, aby náhodou o něco nepřišli. Přitom vedlejší stánek nabízí to samé zboží za stejné ceny, ale jediné, co mu schází, je právě ta náhodou vytvořená fronta a je jisté, že dokud bude vedle stále alespoň malá řada, určitě nic neprodá.

Nemyslím si, že by byla mlýnice špatným závodem, trať je sice určena spíše pro amatéry, ale nabízí pár pěkných míst a rád se tam někdy vrátím, ale co mne odrazuje, je právě ten neskutečný balík turistů a startovní systém seriálu Kolo pro život.

Oderská Mlýnice	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Aleš Makovička	296	111	02:43:47	21,6	59km
Václav Lang	498	8	03:02:53	19,3	59km
Petr Zapletal	617	158	03:15:01	18,2	59km

> 10.9.11: Na poměrně náročné trati Valašského MTB krále se sešla kvalitní konkurence a tak se opravdu závodilo, tak jako vždy na tomto pěkném, leč ne až tak dobře organizovaném závodě, i když nevím, jak vše letos klapalo a nerad bych pořadatelům křivdil.
Rudy si opět vyjel bronz a už jej snad ani chválit nebudu, i když si to rozhodně zaslouží. Pochválím ale Michala, který se opozdil jen o pár minut a to je podle mě velmi dobrý výsledek, stejně jako Rosťa, i když jeho odstup už byl trochu větší.

Valašský MTB král	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	20	3	02:29:57	24,0	60km
Michal Krčma	24	12	02:35:11	23,2	60km
Rosťa Vaculík	42	15	02:48:37	21,3	60km
Aleš Makovička	65	30	03:09:02	19,0	60km
Jirka Gerža	38	12	01:18:02	23,1	30km

> 5.9.11: Kopec z Loučky na Město Libavá - Slavkov zná každý účastník předchozích ročníků Mamut touru nebo jeho část účastníci Šela maratonu. Jedná se o poměrně náročné stoupání v délce 6,8km s převýšením necelých 400m. Každoročně se zde jezdí časovka do vrchu s názvem Slavkovské radary, jejíž pořadatelé nemají přílišné závodní ambice a spíše nabízejí možnost zúčastněným porovnávat každoročně svoji výkonnost. Letošního ročníku se z našich zúčastnil pouze Česťa a oproti předchozím ročníkům si velmi znatelně polepšil, za svým rekordem z dob dávno minulých zaostal pouze o 6 sekund, klobouk dolů.

Slavkovské radary	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Česťa Horák	21	4	0:20:06	20,3	6,8km

> 3.9.11: Už se budu opakovat, i tak ale Rudy zaslouží opět uznání. Na Valašské padesátce sice nevyhrál, ale i tak v těžké konkurenci obsadil skvělé třetí místo, dařilo se i Michalovi, Jirkovi Režnému a stejně jako na Rusavě i Vaškovi.

Valašská padesátka	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	21	3	02:38:02	22,8	60km
Michal Krčma	36	13	02:44:42	21,8	60km
Rosťa Vaculík	55	21	02:54:27	20,7	60km
Gerža Jiří	86	29	03:07:49	19,1	60km
Roman Šatánek	101	37	03:14:23	18,6	60km
Václav Lang	171	3	03:49:31	15,7	60km
Jiří Režný	172	4	03:49:32	15,7	60km

> 3.9.11: Velmi náročný a zároveň poslední závod Moravského poháru s hromadným startem, Hamry, absolvoval Honza s Ivem, naši zlínští draci. Jedná se o opravdu náročný závod ani ne délkou, ale hlavně převýšením. S tím si na jedničku poradil Ivo, který ve finiši nechal těsně za zády soupeře a svou kategorii vyhrál. Velká gratulace se tak snáší na jeho hlavu.
O něco méně se dařilo Honzovi, kterému závod nesedl, i tak ale dojel až do cíle. Uznání zaslouží i rychlostní průměry obou jezdců svědčící o velké náročnosti tohoto závodu.

MP Hamry	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Honza Šenkeřík	-	6	2:41:20	32,8	88km
Ivo Odvárka	-	1	1:48:31	36,3	66km

> 27.8.11: Asi málokdo čekal, že už týden po těžkém pádu na Rusavské padesátce bude stát Jirka s Dušanem na startu Moravského bikemaratonu v Leštině za řídítky tandemu. Ale tento závod byl vyhlášen jako Mistrovství ČR a SR tandemů na náročné, 80km dlouhé trati a to si bratrská dvojice nemohla nechat ujít. Nejlépe se ale na této trati vedlo jako vždy Rudymu, který má opět další zářez v sedlovce, za ním dojela vítězná dvojice na tandemu, která nechala všechny ostatní soupeře daleko za sebou a pozadu nezůstal ani Česťa.
Na stejné trati musel předčasně odstoupit ze zápolení Michal Krčma, kterému v dokončení zabránila žaludeční nevolnost. Na střední, 50km dlouhé trati jel pouze Rosťa.

Moravský bikemaraton	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	11	1	03:17:50	24,2	80km
Jirka + Dušan Slavík	15	1	03:24:04	23,5	80km
Česťa Horák	29	9	03:40:41	21,7	80km
Rosťa Vaculík	30	27	02:06:46	23,6	50km

> 20.8.11: Na Rusavské padesátce se opět vytáhl Rudy, který stále potvrzuje vynikající formu a letos prostě není k poražení. Na místy rozbahněné trati to ale jelo všem našim dobře až na posádku tandemu Jirkovi a Česťovi, kterým se nepovedl vítězný hatrick.
Velmi dobře rozjetou cestu za třetím vítězstvím jim překazila srážka ve sjezdu z Čerňavy s jiným, prudce brzdícím závodníkem a následný let obou jezdců i tandemu skončil pro všechny fatálně. Tandem zůstal viset na stromě za zadní kolo ve stavu, v jakém nebyl schopen pokračovat, stejně jako Jirka, který zametl a vytřel svým tělem velký kus hrubého lesního asfaltu a Česťa dokonce doletěl tak daleko, že dopadl až do měkkého lesního porostu, kde mu život nejspíš zachránila přilba.
Vše se ale nakonec obešlo bez větších zdravotních problémů, i když Jirku odvezla sanita alespoň do Rajnochovic, kam došel Česťa s kolem po svých a Dušan ochotně přerušil závod, oba zavezl autem na Rusavu a poté se vrátil zpět na trať. I on si tak zažil svou malou premiéru, tak hluboko ve startovním poli ještě nikdy nedojel :-).

Rusavská padesátka	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	11	1	2:07:01	23,6	50km
Michal Krčma	40	21	2:17:42	21,7	50km
Rosťa Vaculík	100	31	2:29:17	19,6	50km
Jarda Hrdlička	180	22	2:35:55	20,1	50km
Aleš Makovička	301	121	2:59:32	16,7	50km
Václav Lang	319	2	3:01:52	16,5	50km
Aleš Hrdlička	423	104	3:14:11	15,5	50km
Petr Zapletal	488	105	3:24:02	14,7	50km
Dušan Slavík	705	276	04:05:08	12,2	50km

> 13.8.11: O průběhu náročného závodu MXM tour napíši opět pár slov v "kratším reportu" :-):

Na start se dle celkových výsledků postavilo 104 závodníků z poměrně širokého okolí a v 10:00 se dal celý balík do pohybu. Z Hulína jsme jeli jako vždy po hlavní do Holešova, už po pár km tesně vedle mě došlo k pádu dvou závodníků, což by se v tak malém balíku snad stát nemělo, ale jak je vidět, nervozita panuje i na menších závodech.
Náš team měl v balíku poměrně velké zastoupení a tak bylo bílé barvy vidět od špice až po konec pelotonu, já se snažil pohybovat někde v půlce a na špici jsem se zatím nepodíval, na to bude ještě dost času. Po projetí Holešovem a Přílepami ale nastává má chvíle, před Hadovnou se potřebuji dostat do vyšších tepů a tak najíždím na čelo pelotonu i proto, abych bezpečně projel poměrně rozbitý úsek mezi Přílepami a Hadovnou.
Po odbočení do prvního stoupání se balík začíná trhat, ale držím se mezi prvními společně s Dušanem, Honzou a Ivem. Hadovna je ovšem z této strany náročná, jede se hodně ostře a tak mám co dělat, abych uvisel. Problémy má ale Dušan, který odpadá a i Ivo má co dělat, aby se nepropadl příliš dozadu. Posledních několik set metrů se jako vždy ještě zrychluje, ale to už se nějak kousnu a vydržím až na vrchol, po jeho přejetí zaleháme za řídítka a frčíme dolů na Rusavskou stranu.
Téměř okamžitě začíná drobně pršet a ve spodní části sjezdu je docela slušná porce bahna na silnici, která nás barví dohněda, naštěstí se to kolem mě obešlo bez pádu. Po najetí na hlavní na Rusavě se formujeme do asi dvacetihlavého balíku, já se ale opět zařazuji na chvost tohoto nepravidelného útvaru a šetřím síly do dalších kopců.
Před námi jede na čele dvojice Laďa Kučera - Pavel Matoušek a velice dobře spolupracují, protože se nám i přes naši poměrně velkou rychlost brzy vzdalují z dohledu. Po projetí Brusným se o nástup a dojetí dvojice pokouší Pavel Žák, po chvilce jej následuje několik dalších jezdců a tak se nakonec celý balík žene vysokou rychlostí do kopce směr Slavkov pod Hostýnem, kde se zase sjíždíme a na vrchol tohoto menšího kopce dojíždíme opět pohromadě, ale stále bez dvou uprchlíků.
Po sjezdu do Bystřice už začínám být celý promočený, naštěstí je ale poměrně teplo a tak mi drobný déšť zatím příliš nevadí. V Bystřici prudce měníme směr na Chvalčov, teď se chvíli jede celkem přijatelným tempem a dojíždí nás skupinka s Ivem. Máme tak v hlavním poli trojí zastoupení a to není špatné. To se ovšem brzo se stoupajícím sklonem silnice mění, přichází stoupání na Tesák a Ivo se opět propadá, já se bez větších problémů držím těsně za Honzou a i přes pokusy Jardy Obruči zůstává balík víceméně pohromadě. V cestě nám stojí Troják, z této strany je to ale jen mírné a kratší stoupání a tak se ani tady nic výrazného neděje.
To se ale mění ve sjezdu do Ratiboře, v balíku se to začíná hádat, někteří to berou až přespříliš vážně a tak se chvíli střídáme na špici jen v několika jezdcích, po pár kilometrech si z vláčku vystupuji a na chvostu doplňuji energii banánem, když mi náhle na nerovnosti vyskakuje z držáku cyklopočítač HAC4 a po střetu s asfaltem se tříští na několik nepoužitelných kusů. Ani nezastavuji a dál už jedu bez jakýchkoli údajů o rychlosti a podobně.
Po odbočení na Kateřinice se asfalt začíná pozvolna zvedat, před námi je nejtěžší stoupání na trati, Lazy. Opět se aktivně zapojuji do sjíždění dvou uprchlíků, opět jsou ale problémy se střídáním a tak dvojici dotahujeme hlavně mou zásluhou přesně na konci Kateřinic, kde začíná první prudká pasáž. Už v té se začíná balík dělit, já se stále držím s Honzou, projíždíme ostrou vracečku doprava a silnice se opět prudce zvedá, vyjíždíme z lesa a před námi je několik nejtěžších pasáží, v některých už mám trochu problémy uviset, vždy se ale dokáži dotáhnout a pro mě překvapivě přejíždím vrchol mezi nejlepšími, v to bych před startem nevěřil ani za mák.
Sjíždíme do Mikulůvky, najíždíme na hlavní silnici na Vsetín a tady balík vzorně spolupracuje, jede za námi doprovodné vozidlo a tak nás ani hustý provoz nijak neomezuje, překvapivě ani nikdo z předjíždějících řidičů netroubí, jen vytrvalý déšť nás smáčí víc a víc. Po projetí Jablůňky odbočujeme na Hošťálkovou a Ratiboř, projíždíme tyhle nekonečné obce a na jejich konci začíná obávané stoupání na Troják, z této strany rozhodně mnohem náročnější. Těsně před tím, než se asfalt nadlouho zvedne z horizontální polohy, jsem opět těsným svědkem pádu Pavla Matouška, který si předním kolem lízl o zadní Radka Šíbla a bohužel tuhle situaci neustál a prudce se poroučí k zemi. Další zbytečná chyba, tak to ale v cyklistice chodí, trestá se i malá nepozornost.
Zhruba v polovině stoupání na Troják přestávám zvládat nasazené tempo, cítím, že takhle dlouho nevydržím a tak si i přes povzbuzování Honzy vystupuji z balíku a jedu si své. Balík mi sice příliš neodjel, ale 200 metrů před vrcholem znamená víc než 1km na vrcholu a já už stejně vím, že na Tesáku bych na tom byl ještě hůř, když bych se je pokusil dojet.
Pouštím se tedy do sólo jízdy, Tesák vyjíždím svým docela svižným tempem, ve sjezdu a v následujícím dlouhém klesání až do Bystřice se snažím držet vysokou rychlost, v čemž mi značně pomáhají mé Bory a i přes časté ohlížení zatím nevidím za sebou nikoho, kdo by ohrožoval mou docela slušnou pozici v provizorním pořadí. Ani po zdolání kopce na Slavkov se za mnou nikdo nevynořuje a tak trochu klidnější sjíždím do Brusného, odkuď už je to pořád jen do kopce, i když zpočátku jen mírně.
Zatím se mi stále jede dobře, poměrně rychle dojíždím do centra Rusavy, projíždím kolem cíle Rusavské padesátky s myšlenkama, už aby jsme tam byli za týden s Česťou ve zdraví na tandemu a po chvíli se blíží to, čeho jsem se obával.
Odbočka na cílový kopec, Hadovnu. Na jeho začátku si právě rozkláda židli Pavel Matoušek, kterého tam po pádu pod Trojákem dovezlo doprovodné auto, je v pořádku a ještě mne povzbuzuje slovy, že za mnou jede jen Luděk Blinka a pak dlouho nikdo. S klidnější myslí se tedy zakusuji do nepříjemného stoupání, nohy jsou už ale dlouhou sólo jízdou na pokraji sil a tak se chvilkama doslova motám po cestě. Naštěstí překvapivě brzo dojíždím do zatáčky, ze které se mi otevírá pohled na cíl asi 150 metrů přede mnou a s úlevou projíždím cílovou lajnou za mohutného povzbuzování Honzy. Chvíli za mnou dojíždí i Luděk a po něm s nádhernou grimasou a mohutným řevem i Ivo, který si v závěrečných metrech opravdu dával... Nedlouho po něm dojíždí i Dušan a dobře zajel i Česťa, neztratila se ani Helena v doprovodu s Alešem.

MXM Tour	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jan Šenkeřík	8	4	03:20:25	33,9	113km
Jirka Slavík	9	4	03:24:44	33,1	113km
Ivo Odvárka	11	2	03:28:07	32,6	113km
Dušan Slavík	19	11	03:30:24	32,3	113km
Česťa Horák	30	5	03:37:48	31,1	113km
Helena Francová	73	5	04:15:00	26,6	113km
Aleš Dvořák	74	30	04:15:02	26,6	113km

> 06.08.11: Michal si po dvou nepříliš vydařených závodech, o kterých si můžete jeho slovy přečíst níže, vylepšil chuť do závodění na velmi dobře obsazeném závodě Ještěd Tour Kooperativy.

Ještěd Tour Kooperativy	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Michal Krčma	88	25	03:13:13	17,4	56km

> 31.07.11: Hned další den jsem zavítal do Příchovic na tamní první ročník mtb maratonu. Trať závodu celou noc skrápěl déšt, který nás vyprovázel i do prvních kilometrů závodu. I přes to byla trať v pohodě sjízdná a tak jsem se s chutí pustil do závodění a chtěl jsem si spravit chuť po včerejším nevydařeném závodě.
To jsem ovšem netušil, jaká pohroma mě teprve čeká. Zhruba na 15.km jsem opět strhnul kliku a musel opravovat. Na dalších úsecích jsem se snažil dohnat ztrátu, ale na kamenitém sjezdu se se mnou rozloučil bidon. Sice jsem rychle zastavil, sebral jej ze země, ale uražené hrdlo znamenalo bleskové putování bidonu do křoví - omlouvám se všem ochráncům přírody.
Naštěstí brzy následovalo občerstvení, kde jsem si vzal nový bidon a pokračoval dál. To už jsem byl ovšem zdrcený průběhem a opět už jsem nezávodil naplno.
Za polovinou tratě následoval nepřehledný úsek, kde si zřejmě značná část startovního pole zkrátila trasu a přede mnou se najednou objevili jezdci, které jsem dříve nechal za sebou. Ovšem to nejhorší mě teprve čekalo. Při nájezdu do posledního stoupání se mi začal sukovat řetěz a podařilo se mi jej roznýtovat. Takže další ztráta a v tretrách velmi náročný výšlap do cíle.
Doufám, že jsem si všechnu smůlu vybral najednou a na dalších závodech budu zajíždět výsledku, ke kterým se můžu hrdě hlásit.

Eleven bike maraton	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Michal Krčma	62	20	03:06:15	16,1	50km

> 30.07.11: Má první zastávka při cestě na závodní putování po Čechách vedla do Hlinska. Zde se jel malý, ale celkem kvalitně obsazený závod. Trať tvořily dva 15km dlouhé okruhy. Bohužel ke konci prvního okruhu mě postihl problém v podobě stržené kliky z osy šlapacího středu.
Naštěstí jsem zastavil zrovna u pořadatele, který měl potřebný klíč po ruce. Pokračoval jsem tedy dál, ale spíše už výletním tempem, bez naděje na slušný výsledek a s vědomím, že mě zítra čeká další, daleko těžší závod na pomezí Krkonoš a Jizerských hor.
Co se týká trati závodu, snad nikdy jsem se nesetkal s tak technicky náročnými úseky jako zde. Některé by dokonce mohly konkurovat tratím světového poháru v cross country. To vše navíc ztěžovalo husté mrholení a hlavně na kořenech to pořádně klouzalo.

Hlinecká 30 MTB	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Michal Krčma	22	17	01:47:20	16,8	30km

> 30.7.11: Na start letošního ročníku maratonu Okolo Vysokých Tater se do deště postavilo přes 200 závodníků z několika zemí, v našich barvách nechyběl ani Honza a Dušan. Startovalo se tentokrát ze Starého Smokovce a hned se začalo bojovat o prémii u Štrbského plesa. Dušan s Honzou se drželi na čele početného pelotonu, aby se vyhnuli případným pádům a jiným komplikacím. Na metě 1 km před prémií již Dušan poznal, že je něco špatně, kolo začínalo zpomalovat a ztratil kontakt s první skupinou. Ve sjezdu se potvrdily obavy, pomalý defekt předního kola. Bohužel krátký ventilek ve vysokém ráfku znemožnil opravu. Naštěstí místo pěšího návratu do 20 km vzdáleného Smokovce u něj asi po 20 minutách zastavilo sběrné auto a nabídli mu zdolat maraton na zadním sedadle. To odmítl, protože než by poslední závodník dorazil do cíle a sběrné auto za ním, promočený Honza by v cíli čekal několik hodin bez přístupu k suchým věcem. Na otázku, zda nemají přední ráfek mu dali na výběr z několika možností a tak po dofouknutí vyměnil Zipp za levnější, ale funkční náhradu a Dušan mohl pokračovat dál. Sice poslední, ale po chvíli si sjel tři závodníky a spolu se blížili k větší skupince v dálce před nimi. Proti byl ale silný vítr, který, jak rád říkal bohužel již zesnulý Baky (budiž mu země lehká a sportovní nebe otevřeno) foukal proti větru a tak Dušan nakonec nechal trojici za sebou a sám asi 200 metrů za skupinou marně bojoval a síly docházely. Zachránil ho znovu až další z doprovodných vozů, který na něj počkal a pomohl mu schovanému v háku dojet skupinu asi třiceti závodníků. Tam si chvíli odpočinul a pak se přidal k několika málo dalším střídajících se na špici. Mezitím Honza už zdolával první těžkou zkoušku stále ještě v čele závodu, Kvačianské sedlo. Stoupání začíná pozvolna na 70. kilometru, po šesti kilometrech se prudce zlomí a končí bufetem na 83. km. V tomto nejtěžším stoupání maratonu Honza trošku ztrácí, ztuhlé nohy nejedou jak by chtěl a tak se usazuje v druhé skupince. V této pokračuje pak celým závodem až do konce. Dušanovi se vysokým tempem podařilo jeho skupinu roztrhat a do prudké pasáže najíždějí již jen ve čtyřech. Tato skupinka pak pokračuje dál i po sjezdu, na které nemá dobré vzpomínky z roku 2006 Jirka Režný. Srazilo ho tu auto a skončilo to 5. zlomenými žebry. V kopci Osobita pak dojíždějí dva odpadlíky a v šesti pak spolupracují při vjezdu do Polska. Tam všechny uvítá sice jen zpočátku mírné, ale nekonečně táhlé stoupání k Zakopanému. 20 km dlouhý kopec končí, všem ubral spoustu sil a krátký sjezd přivedl peloton do Zakopaného, kde se proplétá městem jako bludištěm. Naštěstí je na celé polské straně závod skvěle zabezpečen spoustou hasičů i policistů. Zakopané se loučí s pelotonem projetím přímo pod doskočištěm skokanského můstku a na závodníky čeká posledních 57 km. Znepříjemní je ještě 4 těžká stoupání a s bufetem na posledním z nich. Tam docházejí zásoby jídla Dušanovi a tak se s hlaďákem loučí se skupinkou a poslední 2 km kopce před bufetem se mu zdají delší než celý dosavadní závod. Konečně se doškrábe na vrchol, ale pohled na nepříliš dobré kroasanty, kousky banánů a melounů a hodně naředěný ionťák mu náladu nezlepší. Obsah občerstvovaček zažil už lepší a za startovné 750 Kč čekal víc... No nezbylo než natlačit pár "krocanů", kousek melounu a pokračovat s dalšími přijetými závodníky dál, blíž k cíli. Sjezd dlouhý 10 kilometrů nechal odpočinout nohám a zapracovat žaludku na přijaté stravě a tak když začalo poslední táhlé stoupání k cíli ve Smokovci, Dušan se odpoutal s ještě jedním závodníkem a ujeli ostatním. Do cíle zbývalo 15 km, ale neustále se zvedající cesta si hrála s nervy všech vyčerpaných závodníků. Ale všechno utrpení jednou skončí, poslední krátká stojka do cíle a je hotovo. Honza Dušana vítá s radostí, opouští dámskou společnost u stánku s ionťákem, o který nejeví nikdo zájem, celý závod propršelo a všichni byli napití a nacucaní dešťovou vodou až až. Ještě proběhne výměna kola s pořadatelem, který už ho měl v cíli a pak rychle k autu a do suchého. Ještě zasloužené teplé jídlo u tepla krbu v restauraci a hurá domů. Snad nikdy jsem ještě v autě nezapnul v červenci topení i vyhřívané sedadla na max... Letos je to prostě ve znamení deště. Honza to bohužel odskákal antibiotiky, což mu znemožní boj o nejlepší pětku maraton série 53x11. Ale všechno je ještě otevřené...

Okolo Vysokých Tater	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jan Šenkeřík	41	21	05:41:47	34,6	197km
Dušan Slavík	119	63	06:45:47	29,1	197km

> 30.7.11: Z Přerova to není do Jeseníků zrovna nejblíž, navíc bych raději po noční směně spal než seděl za volantem mého passata a debatil s Česťou, ale tenhle kopec za to stojí, tím si jsem jist.
Další se závodů Moravského poháru Velká cena Energotisu vypadá jako jeden z mnoha běžných závodů v tomto seriálu, který tento rok docela opomíjíme, ale zdání klame. Tento Kopec s velkým K se řadí mezi nejtěžší kopce u nás a nebojím se tvrdit, že je nejprudší vzhledem k nastoupaným metrům a jeho délce. A právě proto nemůžeme s Česťou na Dlouhých stráních chybět.
Z Přerova odjíždíme za téměř jasné oblohy, ale už u Mohelnice je nám jasné, že to dnes nebude na nějaké velké opalování. V dálce vidíme jen polovinu z toho, co by jsme vidět měli, zbytek se schovává v těžkých, vodou nacpaných mracích. Po příjezdu na místo konání k hotelu nesoucí stejné jméno jako dnešní stoupání ukazuje teploměr pouhých 13 stupňů a po vysednutí nás objímá vlhký, studený vzduch. Prezentace je poměrně rychlá, zatím je tady docela málo lidí a tak jsme za chvilku zase u auta a honem sedáme dovnitř, kde je přece jen tepleji. Po chvíli se ale přece jen odhodláme a oblékáme cyklistické svršky. Těch jsem bohužel příliš nevzal a tak na sebe soukám vše, co mám, kraťasy, dres, návleky na ruce a padákovou bundu.
Sundáváme kola ze střechy, pláště se poprvé potkávají s vlhkým asfaltem a jedeme se trochu rozjet, při závodě na to rozhodně čas není. Od startu vyrážíme proti směru trasy, míříme směrem na Červenohorské sedlo, ale těsně před začátkem tohoto stoupání odbočujeme doprava, stále proti směru dnešního závodu a tady už se stoupání začíná víc projevovat.
Stále sleduji čas na tachometru a necelých dvacet minut před startem se otáčíme, z kopce to pojede líp a tak nemusíme mít strach, že by jsme na start přijeli pozdě. V ten moment se zatím občasné kapání z oblohy začíná měnit na jemné mrholení a než dojedeme k autu, dá se už mluvit o lehkém dešti. Odkládat nic nehodlám, víc na sebe nemám a tak v nezměněné podobě dojíždíme na start, kde nám šikovná slečna povykládá něco o dnešním závodě a pak už jen zakřičí start.
Áčko a Béčko vyráží vysokým tempem, Česťa má ještě pět minut do startu, ale já už jsem v plné palbě, jede se dost rychle a stejně tak rychleji začíná pršet, navíc i zespodu. Náš balík odhaduji na zhruba 35 hlav, které padesátikilometrovou rychlostí rychle ukrajují pouhých pár kilometrů před prvním odbočením do obávaného stoupání. Nečekaně ale balík zpomaluje, rychle chytám za brzdy, ale nic se neděje, mokrá karbonová plocha není ideálním místem pro umístění brzdových špalků, ale nic jiného mé Bory nenabízejí a tak skoro očekávám srážku se zbytkem balíku předemnou, ale po chvíli se přece jen plochy ráfku očistí a brzdy s výrazným kvílením zaberou.
Skoro bych zapoměl, o kolik mokrý karbon míň brzdí než hliník a tak se na to snažím neustále myslet, ale to už jsme u odbočky doleva a teď budou brzdy hodně dlouho odpočívat.
A je to tady, i přes narůstající stoupání se rychlost zvyšuje, balík se natahuje a trhá, ale po chvíli se přece jen tempo stává snesitelnějším a všude okolo mě je slyšet cvakání přesmykačů a přehazovaček shazujících řetěz na snesitelnější převody. Já nechávám velkou placku až do první serpentíny, za kterou začíná opravdové stoupání a až tady shazuji na malou pilu. Příliš se ale nezpomaluje, první dva kilometry ještě jedeme až na vyjímky pohromadě a ani déšť už tak nevadí jako před chvílí, začínám se docela zahřívat.
Přichází další serpentína, tentokrát ostrá levá a tady už se stoupání pěkně utahuje a já vím, že to bude horší a horší. Rychlost klesá a já začínám cítit, že to nebude tempo vhodné pro další vývoj závodu a proto zvažuji vystoupení z balíku. To ale nemusím, pár nejlepších se nám vzdaluje a já jsem rád, opět malinko zpomalujeme, rozepínám bundu a snažím se ustálit srdeční frekvenci. Jako vždy si tělo začíná zvykat na vysoký výkon a začíná se mi jet lépe, naše skupina se neustále zmenšuje, první balíček se nám ztrácí z dohledu, ale to mi vůbec nevadí.
Vjíždíme do poloviny stoupání a do husté mlhy a mraků, déšť společně se stoupáním sílí a viditelnost je jen několik metrů, zůstáváme čtyři, já se držím na třetím místě, ale občas ztrácím, jsem jako na gumě, ale několikametrovou ztrátu si pokaždé dojedu, vrchol musí být přece co nevidět a nebylo by dobré zůstat sám. Prší víc a víc, další ze serpentin opět utahuje stoupání, špatná viditelnost znemožňuje orientaci, ale borec na Pinckovi v dresu Šumperku začíná zrychlovat a správně tuším, že se blíží vrchol a že chce skupinku ještě víc roztrhnout, nenechávám se setřást, i když je to na vrchol ještě skoro 1km, ale pak už jsme konečně nahoře a zaleháme za řídítka, další borec křičí, že bude výhoda, když budeme držet spolu, ale to už jedeme rychle a skoro ho neslyším.
Po chvíli přichází první ostřejší zatáčka, opět brzdím se zpožděním a mám co dělat, abych zůstal na asfaltě, přichází ještě 800 metrů dlouhé stoupání, na které jsem zapoměl, ale pak už zase zaleháme za řídítka a já se držím za borcem ze Šumperku, který musí znát tento kopec nazpaměť a to bude výhoda.
Tušil jsem správně, i přes hustou mlhu a několik prudkých zatáček rychle sjíždíme ke spodní nádrži, na dlouhé rovince se otáčím a to už jsme jen ve třech, ten, co nahoře křičel ať nedivočíme věděl proč, asi nebyl žádný sjezdař a tak jsme mu nenávratně ujeli. Celkem vzorně spolupracujeme, najíždíme do druhého kola a už jsme opět u odbočky na Dlouhé stráně, za náma dlouho nikdo a já přebírám vedoucí pozici. S borcem na Pinarellu prohazujeme pár slov a on se mi připomíná, že jsme spolu jeli nedávno závod Do sedel, kde mi v závěrečném stoupání poodjel a tak mu říkám, že za chvilku se bude historie opakovat, ale opak je pravdou, v půlce stoupání jsem stále na špici, Pincek sotva visí za mnou a ten třetí už ztrácí pár desítek metrů.
Jede se mi opravdu dobře, ale ve dvou se nám pojede líp a tak projíždíme vrchol spolu, opět zapínám bundu, která už je ale durch mokrá a frčíme dolů, pincek se mi snaží jednou utrhnout, ale do cíle nakonec dojíždíme spolu a ani nespurtujeme, pomohli jsme si navzájem a tak jej nechávám před sebou, on jede o body do MP.
Přijíždím k autu a teď teprve začíná nejtěžší část závodu, musím ze sebe stáhnout promočené oblečení a obléct se do suchého, i když mám jen tričko a kraťasy, tak alespoň něco. To se mi po delší době daří a usazuji své vybrující tělo do auta, topení i vyhřívání sedačky zapínám na maximum a čekám na Česťu. Ten dojíždí několik minut po mě a spolu hodnotíme závod jako povedený a krásný, i když počasí tentokrát opravdu nepřálo.Pár dní poté se sice léčím z nachlazení, ale...
Tenhle kopec opravdu stojí za to, ať je jak je...

MP Velké cena Energotisu	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jirka Slavík	-	7	01:53:48	28,4	54km
Česťa Horák	-	12	02:06:13	25,7	54km

> 16.7.11: Na startu těžkého silničního závodu Beskyd Tour se sešlo přes 500 startujících na obou trasách, což je hlavně pro startující na dlouhé trase dost nepříjemné, mnohem lepší by byly oddělené starty obou tratí. Po startu se totiž příliš nehledí na to, kdo jakou trať jede a krátkaři tak závodí od prvních metrů a strhávají sebou i maratonce. Letos to i díky zúžení silnice hned za Frenštátem platilo dvojnásob, balík se natrhal na spoustu skupinek a sjíždění prvních skupin byla pořádná dřina. Sám jsem se o tom přesvědčil, po neskutečně dlouhém stíhání alespoň druhého balíku za hranicemi sil jsem se do něj dotáhl, ale i potom jsem měl problémy v něm uviset, krátkaři jeli na špici takové tempo, že se balík rychle ztenčoval.
Po návratu do Frenštátu se ale první dva balíky potkaly na vlakovém přejezdu a před padajícími závorami stihla projet jen skupinka několika uprchlíků na čele. Takže se víceméně začínalo od začátku a všechno to 60km dlouhé utrpení bylo skoro zbytečné.
Z našich se samozřejmě držel v popředí Honza, ve druhém balíku jsem pak jel já s Ivem a ostatní už byli s větší časovou ztrátou rozesetí v okolí Příbora a Kopřivnice.
Po zvednutí závor jsem už nechal závodění na těch nejlepších, před maratonci byly na pořadu už jen samé kopce a tak jsem musel začít šetřit síly. Na Pustevnách byl první Honza, po něm tam končil Ivo na krátké trati a svým výkonem si vyjel bronzovou placku, i když ve výsledcích figuruje až na čtvrtém místě. V každém případě byl na stupních vítězů a zcela jistě zaslouženě.
Na Pustevnách poté skončil svou pouť předčasně i Dušan, kterému se nejelo dobře a tak se do kopců už raději ani nepouštěl. Pěkně zajel i Aleš, který si odskočil z biků na silnici.
Na dlouhé trati ve velmi těžké konkurenci bojoval Honza, na nejlepší ale ještě nestačil. I tak je ale jeho umístění výborným výsledkem a opět tak potvrdil svou pozici jedničky v našem teamu.
Mne bohužel po sjezdu z Pusteven začaly trápit střevní potíže, ve stoupání na Soláň jsem musel dvakrát zakleknout do trávy a zcela vyčerpán jsem se vydrápal na vrchol Soláně. Myšlenky na vzdání se mi naštěstí podařilo zažehnat, dokázal jsem dojet na Kasárna a tam jsem zakotvil na občerstvovačce a snažil se doplnit vše, co jsem nechal v trávě v předchozím kopci.
Vypadalo to, že žaludek potravu už zase přijímá a tak jsem společně s Česťou pokračoval dál, vytvořili jsme malý balík a společně jsme dojeli až k přehradě, kde při jejím objíždění Česťu potkal defekt a tak jsme byli zase sami. Po krátké rozcvičce a výměně duše jsme pokračovali dál, před námi byl už jen smrček, který nakonec nebyl díky Coca Cole a gelům tak hrozný, jak jsme se obávali a výše zmíněné podpůrné prostředky nás nakonec povzbudily natolik, že jsme všem hákujícím soupeřům na golfovém hřišti ujeli a do cíle jsme jeli osamoceně.
Letošní ročník tohoto opravdu těžkého, ale krásného závodu hodnotím jako povedený, pořadatelsky mi připadnul lépe zvládnutý než předchozí ročníky a to možná díky tomu, že pořadatelé letos vypustili bikovou verzi, která se obvykle koná o 14 dní později. Příští rok by se mělo jet po nové trase, což bych asi uvítal, stejně jako rozdělené starty pro jednotlivé trasy.

Kelly´s Beskyd Tour	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jan Šenkeřík	17	10	05:30:02	33,1	182km
Jirka Slavík	122	56	06:31:36	27,9	182km
Česťa Horák	123	23	06:31:41	27,9	182km
Ivo Odvárka	20	4	02:16:15	32,9	80km
Aleš Makovička	123	46	02:43:12	29,4	80km

> 2.7.11:Náš domácí závod Drásal dospěl do plnoletosti a je to poznat. Tento závod je opravdu vyladěn k dokonalosti, stejně jako dlouhá trasa, která provede závodníky téměř všemi zákoutími Hostýnských vrchů.
Letos se příroda rozhodla změnit zaběhnutý stereotyp a tak se oproti předchozím ročníkům jelo na opravdu silně podmáčené a rozbahněné trati. Naštěstí ale během závodu již nepršelo a tak se to dalo, občas s vypětím všech sil, zvládnout. Vyjímečně se nebudu příliš rozepisovat, protože jinak bych psal jen o tom, jak jsme vláčeli tandem často po kotníky v bahně, ale zmíním jen úsek mezi Lazy a Jarcovou.
Tady bývá bahno, i když dva měsíce nespadne z nebe ani kapka, ale to, co čekalo na závodníky letos, bylo opravdu něco. Něco, co se nedá snad ani slušně popsat. Jestli se našel jediný jezdec, který tenhle několik km dlouhý úsek projel i třeba na deset šlápnutí na zem, půjdu mu osobně pogratulovat. Ale každý, kdo tento úsek jel, ví, o čem píši a kdo nejel, neuvěří.
Našim se celkem dařilo, výborně zajel Rudy, i přes jeden těžký pád a následující opravu tandemu dojela posádka tohoto stroje taktéž velmi dobře a s přehledem obhájila zlato z loňska, o chvilku později dojel i Michal a Česťa. Ale každý, kdo tento ročník zvládl, si zaslouží pochválit, ať už v jakémkoli čase.

ČS Drásal	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Janoš Rudy	49	5	06:13:17	18,5	115km
Jirka Slavík + Dušan Slavík	73	1	06:31:26	17.6	115km
Michal Krčma	79	27	06:34:41	17,5	115km
Česťa Horák	110	21	07:00:39	16,4/b>	115km
Aleš Makovička	231	92	08:16:17	13,9	115km
Vasil Strachota	277	18	03:51:55	13,7	53km

> 25.6.11: Orlické hory a jejich vládce Rampušák pořádně potrápili všechny účastníky tohoto velmi pěkného a námi oblíbeného závodu. Na všechny čekaly výraznější změny, silničáři se dočkali nové, přes Polsko vedoucí náročné trati, naopak částečně si oddechli bikeři, protože došlo ke sloučení střední a dlouhé trati a vznikla tak jedna 70km dlouhá.
O průběhu závodu bohužel nemám příliš informací, vím jen, že občas zazlobilo počasí a závodníky tak několikrát promočil déšť, taky dost foukalo a o nějakém horku rozhodně nemohla být řeč. Na dlouhé dle předpokladů zajel parádně Honza a jestli to tak půjde dál, brzo začne trápit naši maratónskou elitu. Trochu smůlu měl Ivo a opět na něj zbylo jen páté místo, letos je těch těsně podpódiových míst víc než dost, ale ještě se to může zlomit.
Na bikové sedmdesátce docela letěl Rudy, na první desítku to ale nestačilo.

Kelly´s Rampušák	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jan Šenkeřík	17	16	05:42:46	33,2	190km
Čestmír Horák	61	46	06:32:16	29,1	190km
Ivo Odvárka	37	5	04:08:52	33,7	140km
Jiří Režný	192	32/b>	05:22:32	26	140km
Dušan Slavík	193	120	05:22:32	26	140km
Rudy Janoš	16	14	03:21:40	20,8	70km
Aleš Makovička	73	51	04:04:01	17,2	70km

> 18.6.11: Letos se závodům zařazených do Moravského poháru celkem vyhýbáme, ale Do sedel jsme nemohli vynechat. Jedná se sice o poměrně náročný závod, ale jak jsem se letos sám přesvědčil, tak o velmi pěkný a dobře organizovaný.
Na startu se sešla celkem solidní konkurence a tak bylo jasné, že se pojede jako vždy vysokým tempem, jakoby to snad ani nebylo přes několik náročných kopců. Starty podle kategorií sice znemožňují celkovou klasifikaci, ale závod je tak alespoň bezpečnější a čitelnější. Podle času tak byl nejrychlejší z našich opět Honza, poté by podle mne měl být Ivo a pak až já a Česťa.
Můj čas je nejspíš uveden špatně, při dojezdu do cíle těsně za mnou spurtovala skupina dalších "béčkařů" a pořadatelky stojící na cílové lajně nestihly všechny pořádně pochytat, došlo na různé přepisování a nejspíš mi přisoudily o několik desítek sekund lepší čas. Pořadí ale zůstalo správné a tak se nic až tak hrozného neděje, Ivo může zůstat v klidu, určitě byl lepší než já :-).

MP Do sedel	celkově	v kat.	čas	avs	avs
Honza Šenkeřík	-	4	01:50:53	34,6	64km
Ivo Odvárka	-	7	01:54:34	33,4	64km
Jirka Slavík	-	6	01:54:30	33,4	64km
Čestmír Horák	-	24	02:20:50	27,2	64km

> 18.6.2011: Výborně si oba naši borci vedli na těžkém závodě u našich východních sousedů s názvem podle okolní krajiny Author bikemaraton Súlovské skaly. Rudy se vydal na opravdu těžkou trať, jejíž převýšení 2 800 výškových metrů na 88km je dechberoucí a opět se neztratil, třetí místo v kategorii je velmi pěkný výsledek.
Ale ani kratší, 48km dlouhá trať není žádná placka, na této vzdálenosti nastoupat 1 600 výškových metrů dá taky hodně zabrat a i Michal zajel skvěle, o průběhu závodu napsal následující:

Již při cestě na závod budí trať respekt. Kolem cesty se do závratných výšek tyčí skály, sem tam se objeví směrovka značící trať a dává tušit, co nás asi čeká. Blíží se hodina H a přípravy na start vrcholí. Počasí je naprosto ideální, 20°C, sluneční paprsky se marně snaží prodrat přes mraky, ale ani náznak deště. Nejdříve startoval balík závodníků dlouhé trasy, asi o 15 minut později za nimi pustili jezdce na kratší trať.
Krátká trasa se dá rozdělit na dvě části. První část měřila asi 15km a dala nám ochutnat vše, co nás čeká na zbytku trati. Horské výšlapy, rychlé luční sjezdy, nějaký singl a krátké úseky asfaltu při průjezdech vesnicemi. Ale k samotnému závodu. Konečně se mi podařil start a ve chvíli, kdy se celý balík v prvním stoupání začal trhat, vytvořili jsme skupinku čtyř závodníků a společně nasadili velice dobré tempo. Podařilo se nám sjet pár jezdců před námi a vše šlo jako po másle. Před koncem prvního úseku pro mě ovšem přišla katastrofa. Na lesním singlu uhýbala trať doprava. Kvůli zakrytému výhledu od dvou kolegů přede mnou jsem si hůř najel zatáčku a do cesty se mi postavil malý kořen. Tomu jsem se ještě stihnul vyhnout, ale zastavil jsem se o další, daleko větší. Vidlice naštěstí pohltila většinu nárazu a já nemusel opustit kolo přes řídítka... I tak jsem se ale kousek proletěl a praštil kolem.
Újmy na zdraví nebyly žádné, tak jsem rychle nasednul a pokračoval dál. V následujícím sjezdu se mi podařilo dohnat ztrátu na skupinku, se kterou jsem jel, ale stálo to dost sil. Od této chvíle už jsem nebyl schopný držet tempo a začal postupně ztrácet. Další stoupání ovšem odhalilo následky pádu v podobě rozladěné přehazovačky a nepomohl ani stavěcí šroub řazení. Vždy, když jsem v kopci potřeboval zabrat, řetěz začal přeskakovat, což mě donutilo i párkrát zastavit. A aby toho nebylo málo, na dalším lučním sjezdu se mi do kazety namotalo tolik trávy, že řetěz uplně klouzal a neměl žádný záběr. Další nucená zastávka a ztráta nějaké té pozice.
To už se ale blížila poslední třetina závodu a všechny nás čekalo brutální, 7km dlouhé stoupání na hřeben nad Sulov. Tady nastal skutečný boj o každou pozici. Někdo předjel mě, pak já zase někoho jiného a tak to šlo pořád dál. Na závěrečném sjezdu mě potkala ještě jedna krizová situace, kdy asi v 60km/h jsem objížděl cyklistu z fittnes jízdy, najel jsem na terénní vlnu a absolvoval zatím nejdelší let s bajkem v mé kariéře s dopadem na přední kolo.

Súlovské skaly	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	15	3	04:24:22	20	88km
Michal Krčma	52	13	02:40:28	18	48km

> 12.6.11: Honza s Dušanem se vydali na jeden z nejnáročnějších silničních maratonů u nás. Porce kilometrů sice není nijak závratná, ale každý, kdo tento závod zkusil ví, že se jedná o pořádné peklo. Od startu se jede naplno, trať nabízí spoustu krátkých, ale strmých stoupání korunovaných např. Vysokou Srbskou nebo Odolovem, v závěru pak každého potrápí cílové stoupání na Bišík.
S tratí i soupeři se lépe porval dle očekávání Honza, který letos předvádí skvělé výkony, ale dobře dojel i Dušan, vždyť ztráta okolo půl hodiny na nejlepší je na takovémto závodě výborný výsledek.

Specialized Sudety Tour	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Honza Šenkeřík	43	18	04:55:18	34,6	170km
Dušan Slavík	105	53	05:21:42	31,7	170km

> 11.6.11: Polojasná obloha a silný vítr, takové počasí přivítalo zhruba 150 účastníků v závodě Tour de Sádek, který je zařazen do Slezského poháru. Nejen silný vítr byl nepřítelem jezdců, ale také hromadný start všech kategorií, což znepříjemnovalo identifikaci jezdců jak pořadatelům, tak i samotným závodníkům.
Já teda nebyl z hromadného startu také nadšen i vzhledem k tomu, že se po zdolání prvního kopce balík řítil rychlostí přes 70km/h a po změně směru se díky silnému bočnímu větru natáhl do neskutečně dlouhého terezínu, kde se neschoval opravdu nikdo, na druhou stranu se ti, co přemýšleli nad prvními příčkami, museli od začátku hodně snažit a nešlo příliš taktizovat.
Balík se ale díky silnému větru a vysokému tempu poměrně rychle ztenčoval, ve druhém kole ale i přesto odjela skupina pěti jezdců, kteří předvedli neskutečný výkon a vzornou spolupráci, protože už je stále početné hlavní pole nedojelo a o vítězství tak spurtovala tato pětice.
Jirka dojel do cíle v hlavním poli a je škoda, že částečně vypustil spurt, ve kterém pořád šlo o vítězství v jeho kategorii a tak má prvních 11 jezdců z "béčka" stejný čas jako vítěz této kategorie. Česťa brzy nedokázal akceptovat vysoké tempo, z balíku odpadl již v prvním kole a pak jel často sám, i tak ale zajel v pěkném čase.
Rychlostní průměr je řekl bych obvyklý pro tento typ závodů, přesto to byl poměrně těžký závod se třemi stoupáními na okruh, celkové převýšení závodu bylo přes 700 výškových metrů.

SP Tour de Sádek	celkově	v kat.	čas	avs	Trať
Jiří Slavík	-	7	01:55:20	39,1	75km
Čestmír Horák	-	14	2:14:35	33,3	75km

> 11.6.2011: Další z náročných Beskydských závodů se konal v Rožnově pod Radhoštěm, Petyša patří jako všechny závody v Beskydech k těm těžším, i když to na první pohled nevypadá. Aleš napsal komentář k závodu:

O víkendu se konal v Rožnově pod Radhoštěm již 8. ročník MTB závodu Galaxy Petyša tour 2011. Já jsem tu byl už potřetí, takže jsem věděl, do čeho jdu. Kromě mě se zúčastnili z našeho týmu ještě Michal Krčma a Roman Šatánek na 58 km trati a na 30 km trati Vašek Lang a Petr Zapletal.
Na start jsem se postavil hned vedle Romana, prohodili jsme pár slov a ve 12:00 jsme odstartovali do Beskydských kopců. V tomhle závodě není snad ani metr roviny, hned od startu se stoupá až na Velký Javorník, kde je horská prémie. Do kopce se tady jezdí většinou po asfaltu nebo šotolině, mně to vyhovuje, člověk nasadí tempo, „vypne mozek“ a jede. Od startu se držím za Romanem, kterému to jede moc pěkně. Po dlouhém stoupání až do 858 m.n.m. je odměnou krásný singl, který navazuje na 8km dlouhý sjezd po lesní cestě až na Dolní Paseky. Romana se držím prakticky až sem, tady se ale ukáže jeho lepší technika a ve sjezdu mi ujíždí (už nadobro). Na Dolních Pasekách je první občerstvovačka, jenom doplním bidon a jedu dál. Přes kopec se po asfaltu dostáváme zpátky na okraj Rožnova, na Horní Paseky. A tady to začíná znova, s menšíma přestávkama (kratší sjezdy) 14km dlouhé stoupání skoro až na Pustevny. Začne to táhlým kopcem na Pindulu a to ještě proti větru. Pokračujeme na Černou horu, tu už je příjemnější kopec po lesní cestě. Od Černé hory sjíždíme kamenitým sjezdem pod chatu Mír a začíná nekonečné stoupání až k Pustevnám. Tohle je opravdu dlouhé, já to naštěstí znám, ale i tak už toho mám na konci dost. Tady se naše skupinka, se kterou jsem jel prakticky už od Javorníku, trošku trhá. Já jsem trochu odpadl, ale držím si je na dohled a za mnou už je pořádná díra. Ale podle mezičasu bych to měl pod 3,5 hodiny stihnout a to je můj hlavní cíl.
Kousek od Pousteven přichází nejtěžší sjezd závodu. 3km dlouhý technický kamenitý sjezd, tohle jsou pravé Beskydy!! Na konci tohoto sjezdu už vás bolí úplně všechno, jsem rád, že udržím řidítka (kdybych je pustil tak je po mně). Ve sjezdu jsem trošku ztratil, ale s tím jsem počítal. Z Bacova nás čeká ještě poslední hrůza, 1,5km prudké asfaltové stoupání na Buřov. K mé radosti se mi vcelku rozjely nohy a sjíždím si lidi, kteří mi ve sjezdu ujeli. Poslední sjezd na Dolní Bečvu a pak kolem Bečvy po cyklostezce k Rožnovu. Před Rožnovem ještě spoustu lidí překvapí technický výjezd, tady jsem si polepšil o tři místa. Už zbývá jenom přejet golfové hřiště a je tu cíl. Zastavuji stopky na čase 3 hod. a 21 min. a jsem spokojený, vylepšil jsem si svoje maximum na tomhle závodě!
Výborně zajel Michal, který potvrzuje formu v letošním roce a zvládl tenhle závod těsně pod 3 hod na 60. místě celkově. Romanovi se taky dařilo a v cíli mi dal 6min a jen těsně mu utekla první stovka.
Na krátké 30km trati Vaškovi Langovi jen těsně unikla bedna v kategorii a skončil nakonec 5. Petr Zapletal to taky zvládl skvěle, když bojoval nejen se soupeři, ale i s 20kg navíc po letošní zimě! A to je v takových kopcích pořádný handicap!

Galaxy Petyša tour	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Michal Krčma	60	22	02:58:57	19,4	58km
Roman Šatánek	108	43	03:15:27	17,8	58km
Aleš Makovička	124	49	03:21:31	17,2	58km
Vašek Lang	92	5	01:43:52	17,3	30km
Petr Zapletal	120	14	01:54:10	15,8	30km

> 4.6.2011: Na technické trati Juvacyklo MTB Chřiby se blískl prvním místem v kategorii Rudy, naopak kopec smůly měl Aleš Dvořák, který na 7km v technickém sjezdu spadl tak nešťastně, až si zlomil druhý krční obratel.
Sanitka jej musela převézt do nemocnice, kde se po několika dnech podrobil operaci a jeho druhý obratel teď zdobí dva titanové šrouby. Sezóna tímto pro něj nejspíš skončila, což je velká škoda, letos věnoval přípravě opravdu hodně a po tomhle bude muset začít prakticky od začátku. Držíme palce, ať se vše zahojí jak má a ať může zase začít trénovat.
Rudymu samozřejmě gratuluji k prvnímu místu.

Juvacyklo MTB Chřiby	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Rudy Janoš	22	1	02:34:38	19,4	50km

> 28.5.11: .Bahnitých závodů už jsem zažil docela dost. Ale je bahnitý závod s deštěm a bez deště. A pak taky bahnitý závod s deštěm v teplotě okolo sedmi stupňů Celsia a okolo dvaceti.

Bohužel ten, o kterém teď budu psát, se jel v těch nejhorších výše popsaných podmínkách. Karlovský Pepi maraton nabízí trať pouze 50km dlouhou, ale vzhledem k umístění v Beskydech se jedná o docela slušný nářez výškových metrů a těžkého terénu. Když se k tomu všemu přidá opravdu chladné, deštivé počasí, je o zábavu postaráno.
Na startu to zas až tak špatně nevypadalo, stálo tam zhruba 150 startujících, pršelo jen lehce a tak jsem si říkal, že to bude za dvě a půl hoďky zfouknuté a to se přece vydržet dá, navíc jsem se oproti jiným oblékl do několika vrstev oblečení a tak to bude brnkačka. Nebyla...

Za doprovodu policejního auta s maníkem vyčnívajícím ze zadního okénka neustále křičícím "jestli nás předjedeš, dojels..." jsem dovedl balík pod první kopec, kde jsem přenechal prvenství ostatním a s poklidem začal zdolávat první výškové metry. Trochu mne sice zaskočilo, kolik závoďáků se kolem přehnalo jednou tak větší rychlostí, než byla moje, ale nechal jsem to být a začal se věnovat množství zipů, které jsem měl na hrudi, abych vypustil rychle přibývající páru zpod všech vrstev oblečení. Když už se konečně povedlo, vypadalo to kolem mě jako na nádraží v polovině 19. století. Začal jsem se proklínat za špatně zvolené oblečení, na hřeben jsem vyjel značně zpocený, do oblak jsem přidal velké množství páry, ale vše se rychle změnilo v prvním dlouhém sjezdu.
Rychlost rychle vystoupala, z ledového vzduchu fičícího kolem uší mne bolela hlava, a to jsem měl šiltovku pod přilbu, dlouho jsem nemohl zapnout alespoň zip na poslední vrstvě, padákové bundě, páč byl pokrytý množstvím nečistot, které velmi rychle přibývaly, až jsem nakonec přece jen musel pustit řídítka a pod náporem obou ruk jezdec povolil a teplo alespoň částečně přestalo unikat do okolních lesů. Znova jsem chytil už tak dost rozdivočené řídítka, předjel pár opatrnějších kolegů a užíval si přibývající bahno všude tam, kam se jen mohlo trefit.
Poté přišlo další stoupání, ale já se cítil rozjetý a tak dál vylepšuji pozici, trať často vede po zpevněných cestách a tak je od bahna na chvíli pokoj. Po dalším sjezdu poznávám začátek stoupání na Kasárna ze silničního Beskyd touru, naštěstí jedeme jinam a zatím to celkem rychle ubíhá, opět dlouho stoupáme, jede se mi dobře a ani slabší déšť nevadí. Po chvíli se znova vracíme do Karlovic, míjím občerstvovačku, rozbahněnou lesní cestou najíždíme na neskutečně dlouhé asfaltové stoupání, ale já opět všem ujíždím, ke konci se ale stoupání utahuje a já už se nemůžu dočkat vrcholu, kdybych tak věděl, co mě tam čeká...
Na hřebenu mezi Velkými Karlovicemi a Prostřední Bečvou je déšť opravdu silný, přidává se navíc vítr a teplota klesá opravdu nízko, po chvíli zápolení s náročným terénem začínám mít problémy držet řídítka, ruky mám zmrzlé, špatně se brzdí a ještě hůř řadí. Navíc v silném dešti promokají všechny vrstvy oblečení a tak se začínám postupně víc a víc třepat zimou, nepomáhají ani krátké prudké stojky, kterých je na posledních 15. km opravdu dostatek. Začínám toho mít plné zuby, teda kromě bahna a není nic horšího, než když závod přestane bavit. Brzdové obložení na přední brzdě je už dávno pryč, vysunuté pístky se již nechtějí vracet a tak neustále tlačí titanové podložky destiček na kotouč, když se k tomu přidá všechno to bahno, vydává to docela nepěkné zvuky a hlavně velký odpor, který tak vše ještě znepříjemňuje.
Ale není nic horšího, než když nevidíte, kam jedete. Mé tmavé dioptrické brýle z jedné strany zaházené bahnem, zamlžené z druhé neposkytují příliš mnoho výhledů ani na okolní krajinu, ani na trať a všechny její překážky a nástrahy a jedu tak naprosto naslepo, pořád ale lepší než je sundat, to už bych mohl zrovna vytáhnout sedlovku a natřít na bílo... Nezbývá, než zkousnout (bahno) a doufat, že se někde nerozbiji, nebo že nezabloudím a že již brzy dojedu na Soláň, odkuď duchapřítomní pořadatelé pošlou všechny po asfaltě do Velkých Karlovic a vynechají tak poslední, opravdu nepříjemné stoupání a ještě horší, velmi nebezpečný sjezd do cíle. Prvního zmíněného se nakonec po dlouhém trápení dočkávám, odbočku před Solání jistí pořadatel, sjezd na asfaltku zvládám jen s vypětím všech zbytků sil a brzd, po pětistech metrech na asfaltě ale přichází to, čeho jsem se bál a to odbočka do posledního úseku, který nesnáším i za sucha.
Přidává se ke mně nějaká zablácená postava, kterou jsem zahlédl stát před Solání, prohazujeme pár zkřehlých slov (nadávek) a už jsme u poslední stojky dnešního závodu, ani se nepokouším ji vyjet, rovnou sesedám, nohama projíždějí křeče a na vrchol je to ještě pár desítek metrů tlačení, nic příjemného. Nahoře zastavuji, alespoň částečně utírám do některého spodního dresu nános bahna z brýlí, což skoro nepomohlo, zablácené postavě pomáhám nasadit lanko zadní brzdy, ujišťuji ji, že ji opravdu bude potřebovat a ať dá bacha a už letím za hrozného skřípění titanu o kotouč dolů. Sjezd je to opravdu těžký a nepříjemný, hned na začátku mi do jediného místečka na brýlích, přes které ještě trochu vidím, přední plášť posílá bahenní pozdrav v podobě hnědého golfového míčku, teď už zase nic nevidím a tak jen brzdím a brzdím a brzdy nebrzdí a nebrzdí...
Příčné kanály v závěru sjezdu před najetím na asfalt skáču vyloženě po paměti, pouštím alespoň přední nebrzdící brzdu a po projetí pár ostrých zatáček alespoň že na asfaltě dojíždím na hlavní ze Soláně, do cíle už je to asi 500 metrů a já se divím, že jsem přežil bez pádu. Po projetí cílem zastavuji, nějaká slečna (asi byla pěkná, ale bahno znemožňovalo jakékoli bližší zkoumání) se mi pokouší odstřihnout startovní číslo z řídítek, což ale není vůbec jednoduché, protože se tak třepu zimou, až mám strach, že mi uštípne hadičky od zničených brzd a tak raději pouštím řídítka, aby to měla jednodušší.
Na víc nečekám, otáčím se, asi deset minut se snažím nahmatat v kapse plné bahna klíče od auta, třepání mého těla přechází v silné vibrace, všechno mokré, tmavě hnědé oblečení putuje do igelitky a je tak těžké, že jí málem utrhne uši, oblékám se do suchého, knoflíkem vyhřívání sedačky řidiče otáčím na nejvyšší stupeň, stejně tak nastavuji klimu a urychleně opouštím parkoviště s vidinou vyhřáté chaty na Pustevnách.

Tenhle závod asi opravdu nestál za to, riziko pádu bylo hlavně ke konci značné, stejně tak poškození kola, ale tomuhle jsem se naštěstí vyhnul. Vyhnout se ale nedalo nadměrnému opotřebení brzd, řetězu, šlapací osy, nábojů a také opotřebení celého těla, které opravdu dostalo zabrat, i když se jednalo o pouhých 50km. Není špatné si dokázat, že jsem prostě tvrďas a něco vydržím, ale příště asi raději zůstanu doma.

Karlovský Pepi maraton	celkově	v kat.	čas	avs	Trať
Jirka Slavík	29	7	02:33:20	18,8	50km
Michal Krčma	37	18	02:40:41	17,9	50km
Česťa Horák	42	6	02:47:21	17,2	50km

> 27.5.11: Cíl před branami Hostýnské baziliky přilákal na start Hostýnské časovky 91 startujících, nechybělo ani pár našich. Bohužel se pořadatelům příliš nepovedla organizace závodu, měli problém s časomírou a tak můžou být výsledné časy dost nepřesné. Z našich zajel nejlépe dle předpokladů Honza, který potvrdil svou vrchařskou formu, bohužel v kategorii to vyšlo na bramboru. Ivo na Honzu sice ztratil, ale v jeho kategorii z toho bylo stříbro, gratulace.

Hostýnská časovka	celkově	v kat.	čas	avs	Trať
Jan Šenkeřík	6	4	0:16:01	21,38	5,7km
Ivo Odvárka	18	2	0:17:06	20,05	5,7km
Dušan Slavík	28	9	0:17:57	19	5,7km
Rudy Janoš	29	6	0:17:58	19	5,7km
Aleš Dvořák	48	16	0:19:20	17,81	5,7km

> 21.05.10: Ve stejný den, kdy se jela Silesia v Opavě, se konal i další podnik série Kolo pro život a to Olomoucká padesátka. Trať byla stejně jako v Opavě velmi suchá, hodně se prášilo a jelikož se jedná opravdu o trať pro masovou účast, marně by jste na ní hledali náročnější úsek.
Michal popsal průběh závodu takhle:

I tento víkend nám počasí přálo a připravilo ideální podmínky pro závodění. Trať byla doslova vyprahlá, bez technických pasáží a až na jednu vyjímku také bez těžších stoupání, což slibovalo velice rychlý závod. To se také potvrdilo a hned od začátku nasadili všichni závodníci zběsilé tempo.
Úvod závodu se však nesl ve znamení velkého počtu nepříjemných pádů, naštěstí se ale nikdo z našeho týmu v takové situaci neocitnul a mohli jsme bez újmy na zdraví pokračovat. První polovina závodu z mého pohledu trochu nahrávala cyklistům, kteří mají také něco našlapáno na silnici. Dlouho jsem nebyl schopný akceptovat nasazené tempo a pozvolna se propadal startovním polem. Zato Aleš na trati doslova letěl a brzy se mi ztratil v oblaku prachu.
Obrovské množství zvířeného prachu bylo asi největší přítěží a tak průjezd dvěma brody před prvním občerstvením byl příjemným zpestřením. Druhá polovina tratě nepřinesla žádnou změnu, za zmínku stojí snad jen závěrečný sjezd, kde byly v zemi zapuštěny klády a každý závodník tak musel předvést alespoň špetku techniky. Nejzajímavějším okamžikem celé akce sa tak zřejmě stal moment, kdy Vašek vyhrál krásnou cenu v tombole.
Samozřejmě ale nesmím zapomenout pogratulovat všem, kteří dojeli do cíle, protože sáhnout si na dno je možné na kterékoliv trati. Na závěr bych rád dodal, že závod koresponduje s filozofií seriálu Kolo pro život, a opět se jim podařilo uspořádat masovou akci, na jejíž trati ovšem srdce bikera pláče...

Olomoucká padesátka	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Aleš Dvořák	90	26	02:12:26	23,2	51km
Michal Krčma	113	36	02:17:10	22,3	51km
Václav Lang	345	6	02:46:51	18,3	51km
Petr Zapletal	504	117	03:10:01	16,1	51km

> 21.5.10: . Člověk prostě nebude nikdy spokojený. Nebo jsem jen já taková frfňa? Loni nabídl Opavský Silesia maraton naprostou bahenní koupel, bahno od kol nejspíš stříkalo až Pánubohu do oken a tak si řekl, že další rok nebude zase prát záclony a že tedy bude sucho. A tak tedy bylo sucho.

Až na pár vyjímek byla zem naprosto vyprahlá, hrozně se prášilo a ještě víc to drncalo. Ale to až poté, co 250 závodníků na dlouhé trati zdolalo úvodní kilometry po asfaltě a najelo se do terénu, nově o něco dřív než loni. V tu chvíli jsem poznal, že můj Sid World Cup se jen tak nerozchodí a do pohybu ho přivede jen opravdu hodně velká překážka na trati, kterých ale moc nebylo. Za ty roky bez údržby se mu ani nedivím...
Ale k dění na trati, narozdíl od masovky v Olomouci se v Opavě jelo spíše poklidně, první desítka se mi vzdálila poměrně brzy a ani jsem neměl snahu v ní uviset, přede mnou byla ještě pořádná porce kilometrů a za mnou pořádná porce chrtů, kteří by si mě v závěru vychutnali, až bych se plazil do cíle rychlostí šneka se zlomenou nohou. Takže jsem zakotvil ve druhé desítce a řekl si, že by bylo fajn si ji udržet, což se mi dařilo do zhruba padesátého kilometru.
Větší půlka za mnou, to zní dobře, ale už tak brzo krize? To snad ne, myšlenky na vzdání se vkrádají do hlavy, navíc si z minulého roku pamatuji dva kopce, které mne dokázaly zaskočit svou obtížností a ty jsou těsně přede mnou. Opravdu se mi doslova zastavily nohy a do cíle daleko. Ale naštěstí to bylo jen chvilkové, po pár km přemlouvání to bylo pryč a já mohl opět zrychlit, těch pár míst, co jsem ztratil, ještě není tak hrozné.
Poznávám nájezd do prvního kopce, na který jsem před chvílí myslel, ale kupodivu se mi jede dobře, za chvilku jsem nahoře a ani to tolik nebolelo, sice před sebou vidím pokračující stoupání po louce, kde jsem se loni doslova protrápil, ale letos mi to prostě jede a nahoře slyším číslo devatenáct. To ujde, říkám si a pokračuji dál v útrpném drncání terénem, ze kterého mne berou křeče do dlaní a prstů, to se mi nikdy nestávalo.
Na třetí občerstvovačce zastavuji, na první jsem jen mázl řetěz a napil se, na druhé jen naplnil bidon a teď už je řetěz zase pěkně slyšet. Místní chlápek se sprejem v ruce asi mazal řetěz poprvé v životě, ale lepší než kopytem do přilby a tak si ještě nacpu hubu salámem, abych neremcal a po naplnění bidonu jedu dál, zase mě bere nějaká slabá chvíle a opět ztrácím nějaké to místo v celkovém pořadí, ale zase je to jen taková chvilková slabost a cíl se pomalu blíží.
Poznávám místo, kde se spojuje dlouhá a krátká trať a za chvilku už dojíždím první krátkaře, oproti loňskému trápení v bahně se jim jede lépe a tak nejsou tak snadnou kořistí, přesto mne pocit, že někoho předjíždím povzbuzuje a hned se jede líp. Posledních pár stojek, jeden delší kopec a jsem v cíli, říkám si, to ale bohužel netuším, že další, v pořadí třetí krize je tady a ta už je vážná, dojíždí mne dokonce i krátkaři, které jsem předtím předjel a tak zasunuji gel do krku a čekám na odezvu. Ta sice přichází, ale v podstatě až na rovince asi 2km před cílem, i to se ale hodí, protože se blíží skupina chrtů a nerad bych se propadl ještě víc. Navíc se od Jeseníků blíží pořádná bouře a tak na nic nečekám, po projetí cílem rovnou k autu, převléct, nacpat žaludek gulášem a pak už mizím v začínajícím dešti.

Na trati jsem samozřejmě nebyl sám, úspěšně dojel na dlouhé do cíle i Aleš a na krátké se vytáhl Rudy, který bral bronz, Rosťu jsem předjížděl 3km před cílem a hrál si se zadním kolem, tak nevím, jestli měl defekt nebo se jen nudil na trati :-)

Silesia Merida bike maraton	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jirka Slavík	27	12	04:25:38	20,3	90km
Aleš Makovička	121	53	05:24:04	16,7	90km
Rudy Janoš	15	3	02:37:43	20,9	55km
Rosťa Vaculík	83	25	03:03:29	18	55km

> 14.5.11: Stejně jako loni zatažený Mamut tour tentokrát přilákal na start až nečekaný počet závodníků, start hlavního závodu musel být dokonce o 15 minut odložen. Maratonská trať dlouhá 210km s převýšením 3300 metrů patří rozhodně mezi ty náročnější, ale i střední verze zkrácená na 120km vše dohání svými 1850 výškovými metry.
Na dlouhou trať se vydal Honza, Dušan a Česťa, Dušan ale musel kvůli problémům s galuskou na poslední chvíli měnit zadní kolo, řazení pak dělalo neplechu a tak se na trati rozhodl pro střední trať. Honza se dlouho držel v prvním balíku, často byl vidět na špici a i v kopcích byl stále mezi prvními, nasazené tempo však nakonec bylo nad jeho síly a špice mu ujela, i tak ale jeho výsledek zaslouží uznání. Odvážně se na dlouhou trať vydal i Česťa a jeho priorita byla dojet, což se podařilo a je škoda, že vypustil cílový spurt, mohl se s přehledem prosadit do první dvacítky v jeho kategorii.
Na střední trati našemu teamu chybělo málo k medailovému umístění, Dušan s Ivem bojovali do posledních metrů, ve spurtu osmičlenné skupiny ale oba přišli o bronz, Dušan rozdílem pouhopouhých 7 desetin sekundy, Ivo pouze o 3 sekundy. Pro Iva o to horší, že dopadl stejně jako loni. I tak je ale výkon obou výborný. Docela slušně zajel i Aleš, který letos opravdu hodně potrénoval a jeho výkonnost bude určitě ještě stoupat.
Stejně jako loni pořadatelé neuvádějí ve výsledcích dětské soutěže, za což jim uděluji důtku. Děti jsou neméně soutěživé než jejich starší vzory a výsledkovou listinu si jistě zaslouží, i když nemusí být zpracovaná čipovou technologií. I přesto alespoň jednu medaily náš team získal a to zásluhou Moniky, její sestra Martina se nezúčastnila kvůli nemoci.

Mamut tour	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Honza Šenkeřík	42	20	06:07:13	34,3	210km
Čestmír Horák	91	21	06:58:00	30,1	210km
Dušan Slavík	17	4	03:22:41	35,5	120km
Ivo Odvárka	19	4	03:22:43	35,5	120km
Aleš Dvořák	73	29	03:38:04	33	120km
Monika Zapletalová	-	3	-	-	5km

> 7.5.11: Nad letošním ročníkem Author Šela maratonu se příroda konečně smilovala a dopřála závodníkům krásné, i když poněkud větrné počasí. Silný vítr ale obtěžoval jen při přejezdech Moravské brány, tzn. v polovině trati za druhou občerstvovačkou a pak až v závěru závodu.
Na start dlouhé tratě se i přes příznivé počasí postavilo pouze necelých šest stovek závodníků, což je o dost míň než startovalo loni v blátivých galejích. Trať dlouhá 92km byla celkem suchá, dobře sjízdná a blátivých úseků bylo naštěstí poskrovnu.

S Dušanem jsme využili nově zavedené kategorie tandemů a opět vyrazili na dvoukole, na technicky náročné trati jsem si jízdu na tandemu nedokázal představit, ale až na jeden pád ve sjezdu přes Gabrielku za Helfštýnem jsme celou trať bez větších problémů zvládli, všechny sjezdy jsme sjeli a výjezdů, které jsme tlačili nebylo mnoho. Kolo šlapalo na jedničku, zdržel nás jen malý problém s přesmykačem a pod cílovým stoupáním roztržený řetěz, naštěstí oprava s pomocí rychlospojky zabrala jen krátkou chvíli a ztrátu dvou pozic v celkovém pořadí, pořád lepší než původní plán do cíle na Helfštýně doběhnout. Chvíli za tandemem dojel i Michal, kterému jsme s Dušanem oplatili porážku z předchozího závodu, i přesto ale zajel velmi dobře, stejně jak Česťa. Oproti loňsku si časově výrazně polepšil i Aleš a na krátké trati zajel výborně Vašek, naopak do cíle nedorazil Rosťa a do závodu nenastoupil kvůli žaludečním potížím ani Rudy.

Celkově závod hodnotím jako povedený, nicméně dřívější ročníky měly laťku nastavenou hodně vysoko, letošní ročník se mi zdál jakoby ošizený o drobné detaily, které z tohoto závodu dříve dělaly špičku mezi domácími maratony.

Author Šela maraton	celkově	v kat.	čas	avs	trať
Jirka + Dušan Slavík	78	1	04:41:03	19,6	92km
Michal Krčma	114	31	04:53:25	18,8	92km
Čestmír Horák	148	22	05:03:38	18,2	92km
Aleš Makovička	362	148	06:05:35	15,1	92km
Vašek Lang	261	6	03:38:03	16	58km

> 30.4.11: Prstem šťárám v místech, kde by měl být za normálních okolností volný prostor. V místech, kde jsem snad ještě prstem nešťáral. V místech, kde ten den prstem šťárali snad všichni. A rozhodně to nebylo nic příjemného.
Ano, i tak se dá začít komentář k Rohálovské padesátce, která je podle pořadatelů sjízdná za každých podmínek. Nic jim nezazlívám, nemám problém se prstem šťárat v prostoru mezi předním pláštěm a můstkem vidlice, v nánosech bahna, listí, trávy a kdoví čeho všeho, lepší nedomýšlet. Jsme přece ostřílení borci, kteří jsou na nenormální okolnosti celkem zvyklí. A ti ostatní...?

Hutné mraky visící v páteční předvečer nad "Rohálovskó krajinó" nevěstily nic dobrého, přesto jsem nečekal tolik špatného. Už na startu se nesly fámy o tom, jak je trať podmáčená a že při kontrole značení zapadla i čtyřkolka tolikrát, kolik má k dispozici poháněných kol. Pěkně děkuji, říkal jsem si, my máme o tři míň a ještě v jedné stopě.

Ale teď už opravdu k závodu, i přes všechno výše popsané se na start postavilo bezmála šest stovek startujících a náš team nemohl chybět. Stejně jako loni v docela početném zastoupení. Ale ne vše bylo stejné jako loni.
Pořadatelé zvládli i druhý ročník na jedničku, trať byla dobře značená, dost pomohlo i to, že už jsme ji znali z loňska, jen prostě bylo víc bahna. V některých lesních úsecích se trať stala opravdu nesjízdnou a jestli se našel někdo, kdo ani kousek netlačil, tak asi sním malou placku. Tu malou placku, která se na našem tandemu stala i přes veškerou mou páteční snahu opět nepoužitelnou. Alespoň, že se nám s Dušanem podařilo narovnat ohnutý článek řetězu po jednom z pokusů ji použít. Poté, co se opět namotal řetěz mezi převodníky a rám. Ale nebyli jsme jediní, kdo měli na trati problémy, to prostě k cyklistice patří. Stejně jako zmiňované šťárání prstem v bahně někde u Bystřice pod Hostýnem, když se kola pod nánosy bahna přestaly točit. Nebo to neustálé tlačení do každého většího kopce.
Ale našly se i světlé momenty toho dne. Například spousta skvělých diváků podél trati, některé místa (ty s největší pravděpodobností pádu) mi připomínaly stoupání na Mount Ventoux během TdF. Nebo náš úspěšný přejezd tandemu přes potok u Líšné. Nebo výborný guláš v cíli.

Možná to byl prostě jen další trochu víc blátivý závod, ale můj pohled na něj může být zkreslen pohledem přes řídítka tandemu. Pohledem toho, kdo má v rukách odpovědnost i za někoho jiného než jen za sebe.

Tak a k výsledkům, pochválím Rudyho, který se opravdu vytáhl a je škoda, že mu těsně unikla bedna. Pochválím i Michala, sebe i Dušana, ale i všechny ostatní, protože to bylo náročné pro všechny. Zvládli jsme to prostě na jedničku.

RAAB Rohálovská padesátka	celkově	v kat.	čas	avs
Rudy Janoš	33	4	2:27:10	20,4
Michal Krčma	45	37	2:33:26	19,6
Jirka + Dušan Slavík	49	1	2:34:41	19,4
Rosťa Vaculík	94	66	2:47:47	17,9
Jarda Hrdlička	129	20	2:57:43	16,9
Česťa Horák	178	30	3:08:28	16
Ivana Glosová	267	6	3:31:07	14,2
Aleš Hrdlička	283	175	3:34:04	14
Petr Zapletal	367	70	3:50:59	13

> 23.04.11: Vzhledem k maratonskému zaměření našeho teamu je na výsledcích z Velikonoční časovky jednotlivců vidět, že časovky nejsou naše silná stránka. I když časy Iva a Honzy jsou skvělé, na nejlepší to v žádném případě nestačilo. V této disciplíně hodně rozhoduje technická vybavenost jezdců a občas jsem si připadal spíše na prologu Tour de France než na regionální lize malého nepříliš cyklistického státu.
Na trať dlouhou 26km se postavilo celkem 109 závodníků, což vzhledem k pěknému počasí, které ten den panovalo, považuji spíše za slabší účast. Na vině je i nedaleko konaný Český pohár v Kyjově.
Ale zpět k výsledkům, jak jsem již zmínil, výborně si vedl Ivo a Honza, kteří se jako jediný dostali na bodované pozice, skokanem roku se stal Aleš, který si polepšil o několik minut proti loňskému času.

Velikonoční časovka jednotlivců	celkově	v kat.	čas	avs
Ivo Odvárka	24	6	0:41:33	37,74
Honza Šenkeřík	31	6	0:42:29	36,89
Jirka Slavík	39	19	0:43:09	36,20
Aleš Dvořák	52	25	0:44:27	35,24
Dušan Slavík	65	32	0:45:32	34,42
Jaroslav Hrdlička	82	16	0:47:35	32,95

> 16.4.11: .Výrazně pozměněná trať letošní Dema Chřibské padesátky měla slibovat méně technických a více jezditelných úseků za každého počasí, já si ale za řídítky tandemu nějakého výrazného usnadnění nevšiml. Oproti loňskému roku bylo rozhodně méně bahna, ale určitě díky počasí, které je k nám letos zatím milosrdnější. Ale popořadě.
Na start se letos postavilo necelých pět stovek závodníků, oproti loňskému roku mi připadalo, že kupodivu výrazně méně, stejně tak bych řekl, že ubylo diváků. Po startu se jelo tradičně dlouho do kopce, balík se nasekal na spoustu skupinek a problémy tak přišly až v prvním sjezdu, který je znám svým mazlavým povrchem a ten nechyběl ani letos. Tandem se na tomhle povrchu posílá správným směrem opravdu velmi těžce, i tak jsme ale kupodivu nespadli, objeli jsme pár pohozených závodníků i jejich stroje a novým úsekem jsme jeli vstříc dalšímu stoupání.
To bylo kousek za Kudlovskou dolinou, docela dlouhý výšlap zakončený místo obvyklým sjezdem do Jankovic technickým výšlapem plným bahna, ve kterém jsme museli zabořit tretry do bahna a tlačit, naštěstí nejen my, ale i singlisté. Poté následoval Bunč, který jsme minuli tak velkou rychlostí, že jsem stěží zahlédl jeden bílý dres a fandící pěsti zdvižené nahoru. "Nejspíš Honza Šenkeřík", poznamenal Dušan, když trochu utichl hvizd větru kolem našich uší.
Tradiční teréní vložka kousek za Bunčem nám přinesla první technické potíže, špatně jsem přeřadil, sekl se nám řetěz pod převodníky a ohl se článek řetězu, který tak začal na kazetě neřízeně přeskakovat. Museli jsme zastavit a článek se pokusit rukama narovnat, což se částečně povedlo, i tak ale při větším záběru řetěz zlobil až do cíle. Našeho zaváhání využil Michal, který se do té doby držel s náma a stal se tak prvním jezdcem našeho teamu, bohužel ne nadlouho, neboť jsme to tak s Dušanem nemohli nechat a brzy jsme ujetou skupinu zase sjeli.
Na začátku Salaše se jako vždy najíždělo do "Alpského stoupání", ve kterém jsme s Dušanem vzali nohy na ramena a celému balíku včetně Michala jsme ujeli, po jeho zdolání následoval bahnitý sjezd rozježděný od lesní techniky, ve kterém jsem se blýskl svým uměním na bahně, bravurně jsme celou pasáž projeli a pronásledovatelům jsme se nadobro ztratili z dohledu.
Po projetí Starých Hutí následoval výjezd k Brdu a poté už spíše nenáročná hřebenovka, ve které jsme konečně využili potenciál dvojkola, dojížděli jsme jednoho soupeře za druhým a žádnému nedali šanci uviset. Díky tomu jsme si polepšili minimálně o patnáct míst v celkovém pořadí, v posledním sjezdu jsem nechal brzdy odpočívat a do cílového stoupání jsme najížděli s náskokem, který jsme nakonec udrželi a v cílové rovince nám ještě padl za oběť jedinec dobíhající s defektem zadního kola.
Michal měl na trati defekt, proto se propadl pořadím, v kategorii musím poblahopřát Vaškovi, který bral bronz, výborně zajel i Ruda a Česťa. V cíli jsme měli velkou podporu ať už maminek, přítelkyň, drobných ratolestí nebo kamarádů, bylo o čem povídat a pořadatelé zaslouží jen malinkou výtku k jinak bezproblémovému průběhu závodem a to že nás nechali podle mne zbytečně dlouho čekat na dekorování nejlepších a hlavně na tombolu.

Dema Chřibská padesátka	celkově	v kat.	čas	avs
Jirka + Dušan Slavík	30	12	2:08:33	24,7
Rudy Janoš	67	9	2:16:16	23,4
Michal Krčma	88	36	2:20:34	22,6
Čestmír Horák	107	19	2:24:14	22,1
Aleš Dvořák	129	52	2:28:55	21,3
Aleš Makovička	204	86	2:42:16	19,6
Václav Lang	275	2	2:55:53	18,1
Petr Zapletal	366	83	3:16:41	16,1

> 09.04.11: Na prozkoumání pro nás dosud neznámého závodu Kanec Trophy a zároveň na první MTB závod sezóny se náš team vydal do Valtic, pořadatelé slibovali lehkou, 55km dlouhou trať s výletem do sousedního Rakouska. Na startu se sešla poměrně kvalitní konkurence včetně zástupců kategorie Elite, do cíle úspěšně dorazilo 266 startujících, což je na začátek sezóny docela slušný balík.
Po startu na náměstí ve Valticích se balík vydal po asfaltu směrem k cílovému hřišti, před kterým se odbočilo do terénu, tempo tomu ale rozhodně neodpovídalo. Elitní jezdci vytvořili silnou mašinku a vagónky se nechtěly nechat utrhnout, takže prvních zhruba 10km byla velká část balíku stále pohromadě. Bylo to hlavně díky lesům, přes které úvodní kilometry vedly a silný vítr tak nebyl problém, tím byly spíše písečné duny, které se celkem často objevily pod koly a tak se jim přes poměrně velkou prašnost, velkou rychlost a malý prostor mezi ostatními řídítku dalo pouze obtížně vyhýbat. Do toho velmi časté změny směru, z dvouproudé lesní cesty na pěšinku a zpět na lesní dálnici, opět pár ostrých rohů doleva a doprava a už jsem ani nevěděl, kde mám přední a kde zadní kolo.
Když už se zase konečně najelo na nějakou obslužnou asfaltku a někdo by čekal odpočinek, zaúřadovala přírodní síla zvaná vítr, v tomhle případě spíš orkán. Kdo se nevlezl do terezínu, okamžitě s ním ztrácel kontakt a musel chtě nechtě založit další a tak to šlo dál a dál. Němečtí důstojníci minulého století by jásali radostí, kolik se jich naráz zrodilo. Já se kupodivu docela dobře rozjel a tak jsem si dovolil přejíždět do lepších a rychlejších terezínů, až jsem se usadil ve skupince asi osmi závodníků.
Bohužel tahle skupina neuměla docela dobře spolupracovat, občas někdo nastoupil zezadu, občas někdo nevystřídal, ale pořád lepší, než být sám. Což platilo hlavně po přejezdu k Rakouským kolegům, kde mírně zvlněná krajina neposkytovala vůbec žádné krytí před větrem, cestu lemovaly pouze prázdné vinohrady. Postupně jsem začínal mít problém v téhle nespolupracující grupě uviset, po pár kilometrech jsem si připadal jako na gumě, občas vznikla díra mezi jezdci a v silném větru se špatně sjížděla, na špici už jsem neměl ani pomyšlení a rychle se z ní vždy zase vypařil. Po dalších pár km už jsem visel jen na očích, ve sjezdu jsem se zasekl za pomalejším jezdcem a už jsem nedokázal skupinu dohnat, i když se zrovna jelo po nějaké cyklostezce a po větru. Takže jsem zůstal sám a posledních 15km se na tom nic nezměnilo, naštěstí vítr už dul skoro pořád příznivě a tak jsem se rychle přibližoval k cíli. Po najetí do cílového prostoru mne ještě čekal asi 1km dlouhý okruh místním lesíkem, naštěstí jsem si jej před startem projel a věděl jsem, že se tam schovává kratší, ale nepříjemné stoupání, ve kterém jsem byl popraven o dvě místa v celkovém pořadí, ale to mne ani netrápilo, narozdíl od silného vyčerpání.
Michal dojel s malou ztrátou za mnou a dobře zajel i Vašek s Petrem, myslím, že všichni můžeme být s výsledkem prvního závodu spokojení.
Na kratší trati si připsaly první triumfy v dívčí kategorii Monika s Martinou, kdy ve stejném pořadí obsadily první a druhé místo, gratulujeme.

Kanec Trophy	celkově	v kat.	čas	avs
Jirka Slavík	32	10	1:56:51	28,2
Michal Krčma	59	15	2:03:14	26,8
Vašek Lang	192	14	2:31:10	21,9
Petr Zapletal	230	52	2:45:22	20
Monika Zapletalová	1	1	-	-
Martina Zapletalová	2	2	-	-